Hrad Bezděz

Hrad se především pro svou nesnadnou dostupnost vyhnul v pozdějších staletích osudu, jenž stihl mnohé jiné hrady, které byly užívány i v době renesance a baroka. Pro většinu návštěvníků představuje klasický středověký hrad, neboť se bez větších přestaveb zachoval ve své původní gotické podobě až do dnešních dnů. Jako mohutná královská hradní výspa na okraji pomezního hvozdu byl Bezděz považován za symbol české státnosti. V novější naší historii je pak neoddělitelně spjat s vrcholy literární, výtvarné i hudební kultury, ale i s politickými a sociálními snahami za rakousko-uherského období. Bylo proto jen akceptováním obecného povědomí, jestliže byl Bezděz státem prohlášen za národní kulturní památku.

Před založením hradu
Hrad Bezděz se stal ve 13. století nástupcem staršího správního střediska v obci Bezdězu. Bezdězská, država českých knížat a později králů byla pozůstatkem panovníkům patřícího pomezního hvozdu, jenž obepínal jako přirozená hradba celé české knížectví. Hmotné i písemné zprávy o jeho osídlení jsou až do konce doby knížecí skoupé, takže převážně pouze místní jména dokládají, že nešlo o končiny liduprázdné. Jednou z předkolonizačních osad byla i ves Bezděz, nazvaná po jakémsi Bezdědovi, jehož jméno uchovávají i nedaleké Bezdědice.

Pozůstatkem knížecího dvorce, z něhož od 12. století villicus čili vladař spravoval bezdězskou državu, je kostel sv. Jiljí, původně románský tribunový kostel, jenž býval patrovou chodbou spojen s obydlím knížecího úředníka. Přes barokní úpravy v letech 1764 - 1769 zachoval se kostel ve své hmotě v románské podobě, i s románskou apsidou, zdobenou obloučkovým vlysem a ozuby. Ke knížecímu dvorci u kostela sv. Jiljí v Bezdězu se také pravděpodobně vztahuje ne zcela jistá zmínka v listině knížete Bedřicha, datované roku 1185 „in Bozdiz“.

Královský hrad
První nepochybná historická zmínka o Bezdězu pochází z roku 1264. Král Přemysl Otakar II. vydal tehdy listinu, jíž zak ...
 

• Palác manů - Půdorys paláců je rozdělen do tří místností, plocha prostřední místnosti má oproti oběma krajním dvojnásobnou plochu. Přizemí kryté rovnými trámovými stropy mělo spíše provozní a pomocnou funkci, hlavní obytné prostory se nacházely v patře. Střední sál osvětlovaný ve vnější zdi dvěma velkými gotickými kružbovými okny byl zaklenut dvěma poli křížových žebrových kleneb. V koutě se nacházelo točité schodiště vedoucí do podstřešního patra, a odkud byl přístup i do obou sousedních místností. Východní má rovněž křížovou klenbu. Bylo ji možno vytápět krbem. Obytný charakter této prostory podtrhuje i vstup na prevét v severozápadní zdi. Velmi zajímavou a účelnou úpravu měla protilehlá komora. Do jejího kamenného obvodového zdiva byl vložen dřevěný valeně zaklenutý srub. Navenek se otvíral trojúhelně uspořádanými hrotitými okénky na vnější fasádě umístněnými v polokruhovité vpadlině. Kamenné zdi středověkých hradů ani při vytápění krby z nichž většina tepla unikala přímým komínem, neposkytovaly obyvatelům příliš mnoho tepla. Tento nedostatek se zvláště u místností obývanými ženami, řešil budováním zmíněných roubených komor. Dřevěná konstrukce zde vlastně plnila funkci tepelné izolace.
  
  S charakteristickou sestavou malého sálku se dvěma sousedními místnostmi z nichž jedna je roubená, se setkáváme i u obou paláců horního hradu a na mnoha dalších stavbách Přemysla Otakara II. Nikde však její užití není tak důsledné jako na Bezdězu. Nad klenutým prvním patrem bylo ještě podstřešní polopatro. Mělo jistě doplňkový obytný a obranný charakter. Budovy kryly sedlové střechy.
  
  K jihozápadním štítovým zdem paláců přiléhaly nižší jednoprostorové stavby vyplňující mezeru mezi paláci a čelní zdí dolního hradu. Jejich účel není zcela znám, nejspíše šlo o objekty s funkcí v běžném každodenním provozu hradu. Jejich korunu lemovalo cimbuří. Dnešní povrch nádvoří je výsledkem klášterní úpravy. Mniši zde neužívali Budovy. Dvůr změnili výstavbou teras a mohutnou navážkou půdy v zahrádku.
  
  
• Věž - tzv. Čertova - Okrouhlá věž je klasickým bergfritem. Tímto názvem označujeme věže které mají pouze vojenskou funkci a v době míru nejsou obývány. Česky se jim též říká útočištné, neboť mohly být bráněny jako zcela samostatný objekt a poskytnout tak obráncům v případě, že se nepřátelé zmocnili ostatních částí hradu, poslední útočiště. Tomu odpovídá i jejich strohá podoba s nevelkými tmavými vnitřními prostorami a s minimem otvorů. Bergfrity byly přístupné až v úrovni prvního patra pomocí zvedacího můstku. Z důvodu možnosti napadení přízemí neobsahovalo žádné otvory a bylo přístupné pouze otvorem ve stropě. Tak vznikla temná místnost, dnes většinou označovaná jako hladomorna. K tomuto účelu ji jistě bylo možno využít a skutečně se k němu užívala, většinou však tato prostora zůstávala prázdná, či sloužila jako skladiště.
• Velká Věž - Všechny charakteristické rysy bergfritu nalézáme i na bezdězské velké věži. Běžný je i její průměr okolo 10 metrů. Do věže se vstupovalo portálem v prvním patře. Proti své původní podobě je dnes o necelé 3m prohlouben a vede k němu přistavené novověké schodiště. Bergfrit míval původně pět pater jejichž rovné trámové stropy byly uloženy na ústupcích v síle zdiva. Dnešní vnitřní členění pochází až z doby zpřístupnění věže v poloviny 19. stol. Páté patro tehdy Valdštejnové romanticky pseudogoticky upravili. Při tom také vynikla nová velká hrotitá okna zcela odporující logice a smyslu středověké útočištné věže. Místnost dostala vnitřní dřevěnou slohovou úpravu včetně dřevěné falešné klenby. Tato výbava se však nedochovala. Věž ukončoval ochoz lemovaný parapetní zídkou s cimbuřím, které se snad z větší části v originální podobě dosud dochovalo. Ochoz umožňoval plnit další z funkcí bergfritu - vykonávání strážní služby z nejvýše položeného místa hradu. Říkalo se jí též hlásná a proto se i u mnoha hradů setkáváme s označením velké věže jako hlásky. Výhled z bezdězské věže do krajiny je jedinečný a umožňoval majitelům hradu přehled o dění v širokém okolí doslova z ptačí perspektivy. Výrazný vertikální dojem ze štíhlého bergfritu byl původně umocněn vysokou kuželovitou střechou.
• Purkrabský palác - Purkrabský palác, jak již jeho název napovídá, byl sídlem purkrabího. Ten hrad bezprostředně spravoval a v době královy nepřítomnosti byl i jeho zástupcem. Purkrabí velkých královských hradů pochopitelně patřili mezi přední šlechtice. Královští purkrabí hrali značnou roli i v bezdězském manském zřízení. Za krále Václava získali manové právo soudně se zodpovídat pouze před purkrabím na Bezdězu, takže byli vyňati z pravomoci všech ostatních soudů a odvolávat se mohli přímo ke králi.
  
  Za klášterní éry měli mniši v prvním patře velkou a malou jídelnu (velký a malý refektář), kuchyň, v přízemí pekárnu na chleba a v podstřeší byly upraveny cely pro mnichy.
  
  Druhý negativní zásah představují úpravy Klubu československých turistů, které měly palác přizpůsobit komerčním turistickým potřebám. Z této doby pochází i kamenný můstek a úprava okolí cisterny na dešťovou vodu.
• Královský palác - Nejrozsáhlejší a zároveň vývojově nejsložitějším palácem hradu je palác královský. Jeho výjimečnému postavení (obydlí panovníka) odpovídá i jeho délka a množství prostor, více jak dvojnásobek oproti ostatním obytným budovám hradu. (Odpovídají jim i architektonické detaily.) Na severovýchodě pak palác ukončuje čtverhranná místnost, na níž navazuje kaple. (Tato místnost sloužila mnichům jako klášterní hrobka.) Všechny místnosti paláce nemohly být z provozních důvodů průchozí. Spojení jednotlivých místností zde zajišťovala dřevěná pavlač, stopy její konstrukce jsou na fasádě velmi patrné. Vnější strana pavlače zřejmě lícovala s kaplí, která před nádvorní fasádu paláce předstupovala. Přízemí bylo původně v plném rozsahu plochostropé. Právě v této úrovni si můžeme dosud prohlédnout nejvíce novověkých klášterních úprav. Jako celek poskytoval královský palác svému urozenému obyvateli dostatek místností zaručujících odpovídající pohodlí. V sestavě těchto prostor však nenalézáme klasický velký sál, který představoval hlavní reprezentační místnost středověkého hradu. U královských hradů počítajících s okázalou panovnickou reprezentací zvláště nezbytnou.
• Kaple - Kaple patří nejen mezi naše nejhodnotnější hradní kaple rané gotiky, ale i mezi naše nejkvalitnější architektury 13. století vůbec.

  Její dnešní stav je výsledkem restaurátorských prací před I. světovou válkou, kdy byly chybějící články doplněny a poškozené vyměněny. V 60 letech 20 století byla kaple omítnuta, položena dlažba a zhotoveny vitráže (chrámová okna skleněná mozaika) a další opravy. Kaple je jednolodní prostora zaklenutá dvěma poli křížových kleneb a klenbou závěru. V jihozápadní části je vložena tribuna, z níž panovník přihlížel bohoslužbě. Točitým schodištěm jehož dnešní podoba náleží obnově na počátku tohoto století se vstupuje na tribunu. Král či další obyvatelé paláce sem měli kromě tohoto šneku ještě dvě další možnosti vstupu přímo v úrovni prvého patra.
  
  Proti přízemní části lodi se tribuna otvírá dvěma oblouky podklenuta křížovými klenbami bez žeber. Výškově prostor kaple dělí dnes pouze fragmentálně dochovaná římsa na dvě části. Stěny přízemí člení výklenková sedilia (sedátka situovaná v architektonicky pojednaných výklencích. Typická pro raněgotické kaple - po celý středověk se pak s oblibou využívaly v průjezdech bran i měšťanských domů.)
  
  Jejich pravidelný rytmus porušují pouze na jihovýchodní straně do lodě kaple se otvírající výklenek a na straně protilehlé zcela rekonstruovaný portál do sakristie. Patrnou část interiéru kaple člení klenební přípory a s výjimkou jihozápadního pole vysoká hrotitá okna s velmi neobvyklým sférickým křížovým obrazcem kružeb. Drážky v jejich profilaci dokládají, že okna byla původně zasklena. Na svorníku klenby je dobře patrný otvor pro upevnění dřevěného štítu, jehož otisk se rovněž dochoval.
  
  Velká síla přízemních zdí kaple umožnila v patře vznik klenutého ochozu, který je zaklenut křížovou klenbou bez žeber. Dnešní podoba vnějších oken je do značné míry výsledkem novodobé restaurace. Okna člení hrotité oblouky a svislé pruty. Ochoz měl i vojenský charakter. V případě potřeby byl z něho bráněn prostor do tří světových stran. Podlaha kněžiště, tj. prostoru od tzv. triumfálního oblouku až k závěru kaple je o jeden stupeň zvýšena. Uprostřed kněžiště stával oltář. Kaple byla původně zasvěcena archandělu Michaelovi (Bylo to zasvěcení dost neobvyklé, ovšem mělo asi své důvody. V Apokalypse (Zjevení) sv. Jana, poslední knize Nového zákona, bojuje archanděl Michael vítězně s Antikristem, který se zmocnil vlády nad světem. Náměty z Apokalypsy byly ve středověku (ale i v renesanci) velmi oblíbené a tady snad zasvěcení kaple bojovnému archandělovi mohlo být připomínkou výpravy Přemysla Otakara II. proti pohanským Prusům).
  
  Roku 1624 byla přesvěcena Panně Marii a po zrušení kláštera císařem Josefem II. v r. 1785 byla odsvěcena. Černou Madonu montserratskou, kterou si sem přivezli Benediktýni r. 1666 ze Španělska můžete vidět v doksském kostele na hlavním oltáři, kam byla po zrušení kláštera převezena.