|
|
 |
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
|
 |
   |
|||||||||
|
|||||||||
   |
|||||||||
|
|
 |
|
|
|
|
|
 Autor: Pavel Řeřicha Poslat jako elektronickou pohlednici  Poslat jako elektronickou pohlednici  Poslat jako elektronickou pohlednici  Poslat jako elektronickou pohlednici |
|||||||||||||
 Hrad Velhartice stojí v rekreační části oblasti Šumavy. Od roku 1978 je ve správě Památkového ústavu Plzeň, který zde provedl záchrannou rekonstrukci jednotlivých budov a opevnění. |
||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
 V okolí hradu se buduje soubor lidových staveb – skanzen, sestavený z dochovaných šumavských chalup z Klatovska a Sušicka. |
||||||||||||||||
Nedaleko města Sušice stojí hrad Velhartice, kdysi pevné sídlo pánů z Hradce. Lidé měli v kraji všelijaké pány, ale nejvíce je sužoval don Martin doef Huerta, kterému po celých Čechách říkali Poberta. Když se stal za třicetileté války generálem císařského vojska, za své zásluhy dostal od císaře několik statků a mezi nimi také hrad Velhartice. Tam se potom usadil a stavěl nový palác pro svou milou schovanku Annu Marii vojvodovnu z Moldavy. Té se dostalo všechno, co za velké vojny Huerta v Čechách naloupil. Když byl don Huerta povýšen na svobodného pána velhartického, velmi se na svém stavu zakládal a císaři sliboval, že všechny svoje poddané přivede znovu k pravé víře katolické, protože až do bitvy na Bílé Hoře byla většina poddaných protestantského vyznání. „Ani jeden pikart nebud ... Lidová pověst: Pověst o bílé paní Tak jako na mnohých hradech českých vídali bílou paní, tak i na hradě Velhartickém často vídána byla bílá něžná paní Hradecká z Velhartic v ložnici klínového pokoje, nalézajícího se na straně k cimbuří. Zemřela při narození dcerušky Elišky a po pohřbu třetí den o jedenácté hodině v noci přišla , objevíc se z výklenku, zakolébala plačící dcerušku. Stará Kačena znajíc velmi dobře milou povahu zemřelé této paní s klidem na ni pohlížela a tato o dvanácté hodině políbivši dcerušku obrátila se k výklenku a zmizela. To se opakovalo každé noci, až manžel pán z Hradce, když přijel z válečného tažení, dcerušku na vychování do Hradce odvezl. Však nicméně ukazovala se zde tato bílá paní i dále a sice u zadní gotické branky. Lidová pověst: Pověst o louce „Trávníku“ V době třicetileté války žila ve Velharticích zbožná rodina, která měla pozemky své na západní straně vrchu, při levém břehu Ostružné. Oseté pozemky, před sklizní vždy nepřítelem zpustošené, nebývaly pak vzdělávány, pustly a ceny jejich nad míru klesly, jelikož jich nechtěl nikdo kupovat. Následkem toho nastal hlad a mor. Ve zmíněné rodině byli též zachváceni morem rodiče, zůstavivše sirotky, jednoho hocha a dvě dívky. V té době hleděl každý jen sebe ochrániti, žádný se nestaral o druhého, proto opuštění sirotci hladem umírali. I umínili si, že pozemky své prodají hradnímu pánu, očekávajíce jeho příchodu v hradní kuchyni, kdež pro čeleď ovesná kaše se vařila. Nemohouce odolati touze po okamžitém nasycení, nabídli pozemky své za hrnec kaše, jíž obdrželi a přídavkem pecnu chleba. Brzy však zželelo se jim prodeje tak laciného a hořce oplakávali pozemky své. Brzy však i oni morem zemřeli. Následkem pláče sirotků těch musilo prý pršeti, kdykoli se na té louce „Trávníku“ seno dělá a lid tím více věří v pověst tu jelikož po dlouhou řadu let, vyjma třikrát nebo čtyřikrát, pršívá, když se na louce to seno dělá.
Na počátku třicetileté války proslul v pošumavských Velharticích znalostí léčivých rostlin svobodník z Chobotovského mlýna. V Chobotě říkalo se protáhlému rybníku na jih nad obcí. Mlýn byl o samotě, ukryt v hustém stromoví a nebylo divu, že o mlýnu kolovaly mezi lidem různé podivné zvěsti. Hodkovič byl písmákem a často rád čítával v objemném herbáři, či-li bylinkáři, ale nejvíce vědomostí měl od svého nebožtíka otce, který je také podědil. Bylo totiž toto umění v jejich rodě již po kolik generací. Snad bylo pravda, že ve svém nitru byli Hodkovičové i jiné víry, ale až do té doby, kdy se v panství velhartickém uvázal don Martin Huerta, nikomu nebyli trnem v oku. Tím okamžikem však započalo mlynářovo pronásledování. Novému pánovi hlavně překáželo blízké svobodnické sousedství a proto rád vy ... Lidová pověst: Původ názvu „Velhartičtí syrovátníci“ Z doby, kdy bylo ve Velharticích více hostinců a také více příležitostí ke škádlení nebo-li dobírání různou tou hospodskou latinou, pochází i výše uvedený název, který již patří do kulturní, či lépe nekulturní historie a ukazuje nám starého souseda jako veselého člověka, někdy až přes míru, který často šprýmoval a jak se říká „kořenil“ si tím mnohdy těžký život. Tyto, ovšemže lživé výmysly, ilustrují zašlou dobu a vydávají doklad o tom, že člověk rád hledal změnu proto, poněvadž se jemu dobře nevedlo. Primus Sobotka v knize Kratochvilné historie míst a měst státu čsl. zaznamenává na str. 134 o tom následující: Panský dvůr, blíže Velhartic poskytoval hojnost syrovátky, pro níž celé řady syrovátníků velhartických se džbánky a bandaskami putují. Aby si uspořili několik set kroků do dvorce, nechávají si nektar ten až do městečka pouštěti v trubách. „Syrovátníci“ však odmítají úsměšky ty říkajíce, že naopak oni syrovátku jakožto přebytek svého blahobytu přepouštějí po troubách do okolních vesnic „chrapounům“. Co se týče věžních hodin o jedné rafičce, tvrdí syrovátníci, že jsou tak chytří a důvtipní, že jim jedna ručička dostačí, aby na hodinách se vyznali, kdežto jiní ani se dvěma rafičkami nevědí kolik uhodilo. Velhartičtí neradi uvedené oslovení snášeli a zejména ne od svých sousedů v Horách M. Boží, kterým spláceli názvem „zlámaní“. Jisto jest, že tato oslovení nevedla k ničemu dobrému. Nenávist mezi oběma městečky vyvěrala z dávné minulosti, z dob kdy Velhartičtí se svojí vrchností Horské utiskovali, trvala do nedávné doby. Lidová pověst: Lidové chodby Každý hrad je v lidovém podání opředen tajnými chodbami, které vycházejí z hradu a jimiž obránci v poslední chvíli opouštěli hrad dobytý, aby zachovali holý život. Podle lidové tradice taková tajná chodba vede z hradu Velhartického směrem ke konínu a druhý tajná chodba má vésti z fary na hrad. Lidová pověst: O staré pustevně Naproti hradu na panském Borku je skála, které se až dosud říká „u Dědka“. na skále, kterou dal obíliti hrabě Sturmfeder, visel starý obrázek sv. Vintíře, patrona poustevníků, který někdo po r. 1918 rozbil. Podle lidového podání stávala pod touto skalou poustevna, v níž přebýval poustevník. Historických zpráv se o poustevníkovi pod hradem nezachovalo. Máme však historickou zprávu z r. 1584 o poustevníku u sv. Maří. Lidová pověst: Buškova vinice Slavný komorník krále Karla IV. Bušek z Velhartic napodobil svého pána tím, že u velhartického hradu prý osadil stráně vinnou révou. Tato stará pověst přivedla tajanovského pána Appeltauera na myšlenku založit „ve Škarpách“ u Tajanova vinici. Dosud je tam zachováná terasní zeď a zbytky terénní úpravy po vinici. Vinné révě se zde však nedařilo a proto ji majitel osázel ovocným stromovím. František Votava: O dobývání hradu r. 1511 Sedlák Hána z Hrádku našel v Hrádku knížku, kterou odevzdal řídícímu učiteli Stupkovi a ten pak předal do sušického muzea. Tam bylo psáno o tom jak Švábové 14 dní obléhali hrad Velhartice. Úrodu kolem koňmi rozdupali. Po čtrnácti dnech měli na hradě pouze jednu svini, všechny ostatní zásoby byly již snědeny. Aby obležení oklamali nepřítele, svini zabili, na dvě poloviny rozsekali a jednu polovinu k oklamání nepřítele vhodili do tábora. Teprve potom Švábové (byli to Bavoráci) odtáhli, ale zanechali velikou škodu, neboť městečko zapálili „Na Shořelkách“, takže veliký díl městečka vyhořel. V té době zpustl mlýn, který stával v Hodkovicích u rybníka Chobota u sv. Maří Magdaleny.
teď zasedli si k dubovému stolu - ti dva už pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic. „Nuž dej sem zlaté číše páže, a nalej vína - dolej výš - dnes, pane Bušku , čehos zvíš!“ král Karel vesel káže. „Zde po tom víně, Bušku slyš, domácí slunce naše vloni hrálo - toť první víno, které v Čechách zrálo - aj tedy vzhůru, pijme již!“ A pili - král však náhle prsknul - „To že je víno? Tenhle kvas? Vždyť křiví ústa, láme vaz!“ a zlostně rukou mrsknul. „Eh - vezu révu z Burgund sem,“ král dál a dál si v zlosti svojí vede, „a takovouhle peluň mně z ní svede ta velebená česká zem! Jsem přesvědčen, když broskve vsadím, že s ... |
||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
 duben: sobota, neděle 900 - 1200, 1300 - 1600 květen: denně kromě pondělí 900 - 1200, 1300 - 1700 červen - srpen: denně kromě pondělí 900 - 1800 září: denně kromě pondělí 900 - 1200, 1300 - 1700 říjen: sobota, neděle 900 - 1200, 1300 - 1600 Jindy pouze po předchozí dohodě. 100% příplatek za prohlídku mimo otevírací dobu, 100% - 200% příplatek za prohlídku mimo sezonu. |
||||||||||||||||
 Hrad: 35,- plné * 25,- důchodci, studenti, ZTP * 15,- děti od 6-ti-18-ti let. * 30,- cizojazyčný výklad * 15,- cizojazyčný text Zámek: 35,- plné * 25,- důchodci, studenti, ZTP * 15,- děti od 6-ti-18-ti let. Adiovizuální pořad o historii a obnově hradu: 15,- plné * zdarma děti do 18-ti let * zdarma cizojazyčná mutace k audioviz. Pořadu |
||||||||||||||||
 Okruh hrad - prohlídka zříceniny hradu - Rajského paláce s vyhlídkou z mostu, obranné věže Putny, hradní cisterny a sklepů.Tento prohlídkový okruh Vám nabízí nahlédnout do středověkého života prostřednictvím šachové hry podle Tomáše Štítného ze Štítného. Nejvíce 45 návštěvníků, max. 50 min. Okruh zámek - prohlídka zámeckých renesančních interiérů, kde se dozvíte, jak se bavili lidé na venkovském šlechtickém sídle, jak trávili svůj čas a také něco o hrách, které se v tomto období hrály. Nejvíce 20 návštěvníků, max. 45 min. Audiovizuální pořad - promítací pořad v netypickém provedení, který vám popíše nejen zajímavou historii hradu, ale také to, jak se hrad stavebně zachraňoval. Max. 30 min. |
||||||||||||||||
 Pořádání svateb. |
||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
| |||
|
 |
|
||||||||||||||
Detaily památky
